Runy - Průvodce

RUNY

Runy se používaly daleko spíše jako posvátné písmo hodné k zaznamenání důležitých událostí nebo k magické ochraně lidí či věcí. Za prapůvodní runový systém (abecedu) se pokládá 24 run neboli starší FUTHARK (název podle prvních 6-ti run), které byly zjeveny Odinovi, když po devět dní a nocí visel na stromě proklát oštěpem v oběť sám sobě.
Další runové abecedy mají 16-33 znaků, nicméně zde se budeme zabývat pouze STARŠÍM GERMÁNSKÝM FUTHARKEM, kde 24 run dělíme do tří skupin-aettir, každá po osmi runách a to:
FREY aett, HAGAL aett, TYR aett - název je odvozen podle první runy ve skupině.
Ohledně stáří run máme jedinou historickou jistotu: jsou písmem přinejmenším stejně starým jako hebrejština a psalo se jimi zleva doprava. Vzhledem k tomu, že písmo se průběžně vyvíjelo, lidé si ho při psaní uzpůsobovali a slova se dala psát několika fonetickými formami, můžeme se setkat i s jinou tvarovou podobou run (přidané "nožičky", nebo zrcadlově obrácené zobrazení).
Pro význam run máme k dispozici jen jediné vodítko, jímž je anglosaská runová báseň, kde každé runě je věnováno několik veršů. Následující výklad je tedy nutno brát s rezervou. Dále jsem se v rámci co možná nejlepšího porozumění rozhodl vynechat zvláště spirituální výrazy nadsmyslna a všezahrnujícího bytí božské entity, jak je mnohde s oblibou  uváděno. Ty podle mne spíše zastírají skutečný význam a podstatu, která má být jasná a prostá, ale otevřená dalším výkladům

Rúnatál

Visel jsem na větrném stromě                                                           devět dlouhých nocí,                                                        oštěpem proklát v oběť Ódinovi,                                                     sám sobě samému,                                                                         na onom stromě,                                                                             o němž nikdo neví,                                                                           z kterých kořenů roste.

Chléb mi nepodali ani chmelovinu,                                          dolů jsem se díval,                                                                              runy jsem zahlédl,                                                                                                                                                 s nářkem je zvedl,                                                                                                                                                 pak padl jsem k zemi.

                                                                  Devět mocných písní                                                                                                                                          jsem od slavného přijal syna Böltora,                                                                                                                Bestlina otce:                                                                                                                                                        napít jsem se mohl drahé medoviny,                                                                                                                ochutnat z Ódröra.

                                                                  Tu se mi dobře začalo dařit,                                                                                                                               magické jsem moudrosti nabyl,                                                                                                                         slovo za slovem                                                                                                                                                     hledalo slovo,                                                                                                                                                       čin za činem směřoval k činu.

                                                                   Runy najdeš,                                                                                                                                                         rozluštěná slova,                                                                                                                                                   převelká slova                                                                                                                                                       přemocná slova,                                                                                                                                                   jež barvou vyved velký básník,                                                                                                                         jež stvořili mocní bohové                                                                                                                                     a Ódin ostrým vyryl rydlem.

                                                                   Pro Ásy Ódin                                                                                                                                                         pro elfy Dain,                                                                                                                                      Dvalin pro trpaslíků svět,                                                                                                                    Asvid pro obry ukrutné,                                                                                                                      a teď je ryju já.                                                                                                                                      Než stvořen byl člověk,                                                                                                                      Thund je ryl,                                                                                                                                          Co rychle vzchází, uvadá

                                                                 Umět je rýt, umět je číst,                                                                                                                     vědět jak barvit, ověřit,                                                                                                                       kterak se ptát a oběť dát,                                                                                                                   odeslat je, i moc jim vzít 

Každá runa má svůj název, zvolený tak, aby reprezentoval zvuk příslušné runy. Rekonstruované názvy ve starogermánštině byly vytvořeny na základě jmen jednotlivých run v pozdějších runových abecedách a souvisejících jmen písmen gótského písma. U většiny názvů se jejich rekonstrukce opírá o jistotu, že se nacházejí jak u gótských písmen, tak u anglosaského futharku i u severských run. Názvy pocházejí ze slovníku každodenního života i mýtů; některé jsou neutrální, některé pozitivní a některé negativní:

Runy se obvykle ryly do kamenů či dřeva. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, části ságy Hávamál - Výroky Vysokého, především pak barvení, které se provádělo též i krví pisatele.

Runoví mistři – runici i mistryně – alruny, u žen na Severu bylo vždy lepší postavení, než tomu bylo u žen slovanských, především byly ženy preferovány v úkonech týkajících se magie, věštění a léčení, jinak též obecně Runoví mistři, četli runy složené z větviček, vyráběli runy, tesali je do skal a kamenů, vyřezávali je do dřeva, používali runy a runovou magii pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách sestavování runových kalendářů, magii, léčení a zaříkávání. 

Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít