
Runy - Průvodce
RUNY
Runy se používaly daleko spíše jako posvátné písmo hodné k zaznamenání důležitých událostí nebo k magické ochraně lidí či věcí. Za prapůvodní runový systém (abecedu) se pokládá 24 run neboli starší FUTHARK (název podle prvních 6-ti run), které byly zjeveny Odinovi, když po devět dní a nocí visel na stromě proklát oštěpem v oběť sám sobě.
Další runové abecedy mají 16-33 znaků, nicméně zde se budeme zabývat pouze STARŠÍM GERMÁNSKÝM FUTHARKEM, kde 24 run dělíme do tří skupin-aettir, každá po osmi runách a to:
FREY aett, HAGAL aett, TYR aett - název je odvozen podle první runy ve skupině.
Ohledně stáří run máme jedinou historickou jistotu: jsou písmem přinejmenším stejně starým jako hebrejština a psalo se jimi zleva doprava. Vzhledem k tomu, že písmo se průběžně vyvíjelo, lidé si ho při psaní uzpůsobovali a slova se dala psát několika fonetickými formami, můžeme se setkat i s jinou tvarovou podobou run (přidané "nožičky", nebo zrcadlově obrácené zobrazení).
Pro význam run máme k dispozici jen jediné vodítko, jímž je anglosaská runová báseň, kde každé runě je věnováno několik veršů. Následující výklad je tedy nutno brát s rezervou. Dále jsem se v rámci co možná nejlepšího porozumění rozhodl vynechat zvláště spirituální výrazy nadsmyslna a všezahrnujícího bytí božské entity, jak je mnohde s oblibou uváděno. Ty podle mne spíše zastírají skutečný význam a podstatu, která má být jasná a prostá, ale otevřená dalším výkladům
Rúnatál

Visel jsem na větrném stromě devět dlouhých nocí, oštěpem proklát v oběť Ódinovi, sám sobě samému, na onom stromě, o němž nikdo neví, z kterých kořenů roste.
Chléb mi nepodali ani chmelovinu, dolů jsem se díval, runy jsem zahlédl, s nářkem je zvedl, pak padl jsem k zemi.
Devět mocných písní jsem od slavného přijal syna Böltora, Bestlina otce: napít jsem se mohl drahé medoviny, ochutnat z Ódröra.
Tu se mi dobře začalo dařit, magické jsem moudrosti nabyl, slovo za slovem hledalo slovo, čin za činem směřoval k činu.
Runy najdeš, rozluštěná slova, převelká slova přemocná slova, jež barvou vyved velký básník, jež stvořili mocní bohové a Ódin ostrým vyryl rydlem.
Pro Ásy Ódin pro elfy Dain, Dvalin pro trpaslíků svět, Asvid pro obry ukrutné, a teď je ryju já. Než stvořen byl člověk, Thund je ryl, Co rychle vzchází, uvadá
Umět je rýt, umět je číst, vědět jak barvit, ověřit, kterak se ptát a oběť dát, odeslat je, i moc jim vzít
Každá runa má svůj název, zvolený tak, aby reprezentoval zvuk příslušné runy. Rekonstruované názvy ve starogermánštině byly vytvořeny na základě jmen jednotlivých run v pozdějších runových abecedách a souvisejících jmen písmen gótského písma. U většiny názvů se jejich rekonstrukce opírá o jistotu, že se nacházejí jak u gótských písmen, tak u anglosaského futharku i u severských run. Názvy pocházejí ze slovníku každodenního života i mýtů; některé jsou neutrální, některé pozitivní a některé negativní:
Runy se obvykle ryly do kamenů či dřeva. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, části ságy Hávamál - Výroky Vysokého, především pak barvení, které se provádělo též i krví pisatele.
Runoví mistři – runici i mistryně – alruny, u žen na Severu bylo vždy lepší postavení, než tomu bylo u žen slovanských, především byly ženy preferovány v úkonech týkajících se magie, věštění a léčení, jinak též obecně Runoví mistři, četli runy složené z větviček, vyráběli runy, tesali je do skal a kamenů, vyřezávali je do dřeva, používali runy a runovou magii pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách sestavování runových kalendářů, magii, léčení a zaříkávání.
Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít